Pohlceni láskou » 3.část

1. dubna 2016 v 19:59 | Darkness ღ |  Nightmare †

Ta slova mě trápila dnem i nocí. Miluji tě, miluji tě, miluji tě. To není možné. Jak by mohl?! Nejsem hezká ani zábavná. Ale přeci jen ty slova byla už vyřčena. Na jednu stranu mi to polichotilo, ale na druhou jsem se bála po nedávném neúspěšném vztahu vkročit do dalšího. Nebyla jsem si jistá jím ani svými city. A tak jsem se snažila pro sebe získat tolik času, co to jen šlo a doufala jsem, že se mě v dohledné době nezeptá přímo, zda bych s ním chtěla chodit.

O Samově životě jsem se toho den ode dne dozvídala pomalu víc a víc. Poznala jsem jeho kamaráda Jeffa a občas s ním na facebooku prohodila také pár slov. Chodili spolu do stejné třídy a nemálokrát jsem přemýšlela, co si o mě tak mohou povídat a kdo všechno o mě ví. Totiž.. dozvěděla jsem se, že o mě ví jeho maminka. Nevím proč, ale cítila jsem se trochu zvláštně. Říkat rodičům o osobě, kterou jsem v životě neviděla, mi přišlo poěnkud zvláštní. Já osobně nejsem ten typ, který se rodičům moc svěřuji. Tak třeba Sam je přesný opak. Avšak rychle jsem se s tím smířila a brala to tak, jak to je.
Čas plynul dál a já stále nevěděla jak se Samem naložit. Dospěla jsem k závěru, že ho mám určitě víc než jen ráda a mohlo by se to podobat něčemu, čemu se říká láska. Ale nechtěla jsem se do něčeho bezhlavě vrhat, když se to prve moc vůbec nevyplatilo.
Pomalu nám začala docházet témata a já z toho byla smutná a ze svých citů bezradná. "Co se děje?" zeptal se mě Sam nemálokrát. "Nic." byla má věčná odpověď. Oba jsme věděli, že je to čistá lež, ale pravdu jsem ze sebe někdy nedokázala vyloudit ani já sama. Chtěla jsem ho potkat, lépe poznat a ve skrytu duše jsem doufala, že to bude skvělý člověk a padneme si do noty. Doufala jsem, že tu dálku nějak překonáme, že najdeme způsob jak se vídat. Ve svých snech jsem se s ním setkávala a vyměňovala nesmělé polibky. Ale..
Možná vám teď budu připadat povrchní, ale trochu si zakládám na vzhledu. Sam nebyl (podle fotek) naprostý tragéd, ale co se týče mého vkusu, nebyl to můj typ. Jednou z mých obav bylo, že se prostě nepřenesu přes to, že nevypadá tak, jak jsem si ho vysnila, když jsem jeho pravou tvář ještě neznala. Často jsem se přesvědčovala, že xicht není všechno a důležité je srdce. Ale už to mám v sobě asi nějak zakódované. Na každém hledám sebemenší chybičku a kdyby to bylo v mých silách, okamžitě bych ji odstranila. Asi jsem maličko perfekcionistka.

Jeden měsíc vystřídal další a v Ariině vztahu se Samem se nic nezměnilo.
Sam se jí nadále snažil přesvědčit o své nekonečné lásce a oddanosti, zatímco ona váhala.
Kdy se Aria konečně rozhodne?
---
Pokračování příště...
Vaše spisovatelka Darkness ღ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nelly Cadlenson Nelly Cadlenson | Web | 1. dubna 2016 v 21:18 | Reagovat

to je krásný. už začátek mě nadchl!

2 Ella Ella | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 15:31 | Reagovat

Opravdu nádherný článek! :)

3 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 3. dubna 2016 v 9:09 | Reagovat

Skvělé :-) jsem ráda, že tady po delší době vidím opět nějaký příběh :-)
Jsem zvědavá, jak to dopadne... jak se Aria rozhodne...
Je pravda, že by na vzhledu záležet nemělo, ale ve skutečnosti tomu tak úplně není :-). Vždycky nějakou roli ten vzhled hraje... i když se můžem tvářit, že všechno berem přes "srdíčko a duši" :-)...
Zase chválím ^_^ baví mě to, baví mě jak píšeš :-)

4 Ďábelská Victoria Renkse Ďábelská Victoria Renkse | Web | 4. dubna 2016 v 11:07 | Reagovat

Nádherné ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama