na Blog.cz

Jsem na vejšce teprve prvním rokem, ale o své třídě bych už mohla vyprávět dlouhé hodiny. Nejde o to, že je nás skoro 50. Nejde o to, že máme dohromady tolik zážitků, že člově neví, který při vyprávění zrovna vybrat. Chystám se mluvit o samotných lidech a jejich chování. Už ze začátku mi v hlavě blikal varovný majáček, ale nevěnovala jsem mu až tak velkou pozornost. Většina se do seznamování moc neměla a držela se v malých skupinkách. Časem se ledy prolomily a navzájem jsme spolu všichni prohodili nějaké to slovo. Někdo nám sedl víc a někdo zase míň. Říkala jsem si, že jako třída budeme nejspíš stát za nic, ale je lepší mít pár dobrých kamarádů, než se snažit spřátelit s každým. Jenže pomalu a jistě mě začínají štvát víc a víc. A dneska to ve mě prostě vybouchlo a já se vám musím svěřit a napsat dopis své třídě, který si nikdy nepřečte.

Hodiny chatování se Samem se začaly pomalu ale jistě krátit stejně tak jako věty. Nebylo se už o čem bavit a já mu nemálokrát vynadala, že si se mnou vůbec nepovídá. Jen nad tím pokrčil rameny, že prý není moc komunikativní. Chyběly mi ty staré časy, kdy jsme si psali dlouho do noci, dokud jsem neusla s úsměvem na tváři a jeho posledním slovy v paměti. Vzdálili jsme se od sebe tak moc, že přišly i dny, kdy jsem od něj neviděla ani čárku.

A dodatečně ještě do textu přidávám odkaz na jeden film měsíce duben, na který jsem narazila před vytvořením tohoto článku. Jedná se o dobře hodnocený kousek Ulice Cloverfield 10. Tak kdyžtaj jukněte. :) Samozřejmě se nejvíce těším na horor Zlo nikdy nespí a dále by se mi líbil Lovec. Ráda bych se do kina dostala, ale nevím, jak bude čas a navíc mám teď větší výdaje. Ale kdo si počká, ten se dočká. :)

Ta slova mě trápila dnem i nocí. Miluji tě, miluji tě, miluji tě. To není možné. Jak by mohl?! Nejsem hezká ani zábavná. Ale přeci jen ty slova byla už vyřčena. Na jednu stranu mi to polichotilo, ale na druhou jsem se bála po nedávném neúspěšném vztahu vkročit do dalšího. Nebyla jsem si jistá jím ani svými city. A tak jsem se snažila pro sebe získat tolik času, co to jen šlo a doufala jsem, že se mě v dohledné době nezeptá přímo, zda bych s ním chtěla chodit.