
Jsem na vejšce teprve prvním rokem, ale o své třídě bych už mohla vyprávět dlouhé hodiny. Nejde o to, že je nás skoro 50. Nejde o to, že máme dohromady tolik zážitků, že člově neví, který při vyprávění zrovna vybrat. Chystám se mluvit o samotných lidech a jejich chování. Už ze začátku mi v hlavě blikal varovný majáček, ale nevěnovala jsem mu až tak velkou pozornost. Většina se do seznamování moc neměla a držela se v malých skupinkách. Časem se ledy prolomily a navzájem jsme spolu všichni prohodili nějaké to slovo. Někdo nám sedl víc a někdo zase míň. Říkala jsem si, že jako třída budeme nejspíš stát za nic, ale je lepší mít pár dobrých kamarádů, než se snažit spřátelit s každým. Jenže pomalu a jistě mě začínají štvát víc a víc. A dneska to ve mě prostě vybouchlo a já se vám musím svěřit a napsat dopis své třídě, který si nikdy nepřečte.