na Blog.cz

Lež. Každý k tomuto slovu automaticky přiřadí negativní význam, ale jaký postoj k lhaní ve skutečnosti chová? Lhát by se nemělo. Už od mala jsem byli za lhaní trestáni. Rodiče nám vštěpovali, že si nemáme vymýšlet nebo svádět vinu na někoho jiného. Jedině pravda je ta správná volba. Bohužel v dnešním světe je mnoho věcí založených na lži a člověk nemůže pomalu ničemu věřit.

Lidé lžou z různých důvodů. Většinou chtějí něčeho dosáhnout, a tak si skutečnost přikrášlí nebo úplně překroutí. Častou příčinou je i snaha cosi skrýt. Proč bychom se přiznávali k nekalému činu, který by na nás mohl vrhnout špatné světlo a způsobit řadu problémů? Fakta si trošku porzměníme a můžeme v klidu žít dál svůj život bez následků. Jedinou naší starostí pak bude, aby pravda nevyplula na povrch. To by pravděpodobně přineslo mnohem vážnější následky, než kdybychom kápli božskou rovnou. Je tedy nutné mít výbornou paměť a svou historku si do detailu zapamatovat, abychom se nešťastnou náhodou neprozradili.

Zvláštním případem jsou notoričtí lháři, kteří překrucují skutečnost i v případě, kdy pravdu říkat nemusí. Dále se můžeme setkat s lidmi, kteří si něco nalhávají sami sobě, což není moc dobré.

Lež má ale i svou lepší tvář - říkame jí milosrdná lež. Někdy zkrátka chceme své blízké uchránit od bolestivé pravdy, která by je mohla zasáhnout. Avšak i to nese svá rizika. Když se dovtípí pravdy, nezasáhne je pouze ta skutečnost, ale zabolí také vědomí, že jsme jim lhali. Proto je důležité nakládat s milosrdnou lží opatrně.

Jako ideální řešení se jeví zamlčení některých faktů. Neřekneme nic, co by mohlo uškodit a zároveň si nemusíme vymýšlet žádné pohádky.

Všichni víme, že lhaní není správné, ale řada okolností nás k němu dohání. Ať už lžete méně či více, dipředu si promyslete jaké následky by mohlo vaše chování přinést. Navíc ten, kdo říká pravdu, nepotřebuje až tak dobrou paměť. *wink*

To je tak, když na vysoké škole poznáte milou blounďatou slečnu, s kterou si hned sednete a rádi s ní trávite svůj čas. Zároveň vás však přidělili na jiný pokoj, kde se ukáže, že jedna z vašich spolubydlících je nefalšovaná Cruella De Vil.

Asi tak bych uvedla začátek mého problému. Na Cruelu se mě více neptejte, protože nemám potřebu věnovat svůj drahocený čas tak negativní a falešné osobě jako je ona a díky bohu jsem se od ní po 2 měsících odstěhovala na pokoj s přítelem a svou novou blonďatou kámoškou Kristen.

Všichni jsme si mysleli, jak to bude super. Všude jsme od začátku chodilu spolu a rozumněli si. Kristen byla smířena s tím, že na sebe s přítelem nebudeme jenom koukat a prohlásila, že jí to nevadí. Ona sama se chtěla dostat ze svého pokoje pryč, protože si nesedla se svými spolubydícími. A tak jednoho krásného dne jsem se přestěhovali na společný pokoj. Bohužel jsme nevěděli, co nás čeká.

Nejdříve přišlo na mě to mé "období", při kterém se raději izoluji do sebe. Slzy nešlo udržet a tak si brzy všimli, že se něco děje. Ještě té noci mě Kristen doslova zjebala, že jak si to představuju..? Jestli hodlám tu jenom tak chodit a nebavit se nebo jak to bude dál..? Brzy jsem se uklidnila, aby mi dali pokoj a doufala, že všechno bude v pohodě.. Avšak poté to teprve začalo.

Kristen se začaly nálady měnit rychleji než ponožky a člověk pořádně nevěděl, jestli se s ním zrovna baví nebo ne. Někdo jí nasral a na pokoj pak přišla nafouklá jak pátrací balón a na nás se tvářila, jak kdyby jsme jí hodili hračky do kanálu. Byla jsem pěkně vytočená, že mě za něco seřvala a pak to sama začala opakovaně dělat. A když už to konečně vypadalo, že se uklidnila a mohli bychom spolu zase normálně vycházet, přišel rozchod s jejím přítelem.

Chápu, že je smutná a asi nemá náladu se bavit, ale chová se, jak kdybychom za ten rozchod mohli i my.. nechápu teda jakou roli v tom podle ní hrajeme.

Já ji dost dlouho torelovala, ale mám nervy jenom jedny a s tímhle jejím přístupem brzy vybuchnu. Mám takový pocit, že si zahraju na Katherine Pierce a ukážu jí, jak umím být protivná já.. Ano, nebojím se to použít!

Rok se s rokem sešel a já svou měsíční tradici přináším i do roku 2016. Ou jéé! Tradice se mají přeci dodržovat, ne? Jako první mě zaujal Les sebevrahů a to nejen svým názvem a žánrem, ale i obsazením hlavní role Sáry, kterou získala má oblíbenkyně z Hry o trůny (Natalie Dormer). Dále je na řadě (řekla bych) dlouho propagovaný film Joy. I zde si hlavní postavu zahrála má oblíbená herečka Jennifer Lawrence, která mi k srdci přirostla v Hunger Games. Do kina se na film s největší pravděpodobností nevydám, ale později si ho ráda stáhnu. Padesát odstínů černé. Bylo by zvláštní, kdyby jsme se nedočkali parodie na Fifty Shades of Grey. Některé scénky z traileru mi přišly trapné, ale některé mě celkem pobavily. Visí otázka ve vzduchu, zda ve scénáři převládají ty vtipné nebo mu bohužel vládnou trapnější kousky. Kdybych si tedy měla vybrat pouze jeden film, mrknu na Les sebevrahů, jelikož mě zaujal i svým příjemným prostředím (les překvapivě!), které nepůsobí obyčejně, ale má své určité kouzlo, jež mě láká ho blíže prozkoumat.

Jo, možná je to k nevíře, ale ten svůj plán na neděli jsem přežila. *laugh* Vlastně jsem se v neděli dostala jen tak do nálady. Avšak v pondělí jsem se nebála za to vzít a zlila se jako to prase (téměř). Úterý pak stálo za to. Psát zápočtový test s opicí je vážně genitální. Měla jsem co dělat, abych se vůbec podepsala. *laugh* No upřímně doufám, že to co jsem ze své hlavy v tom stavu vyloudila, mu bude stačit. Navíc jsem z chlastání teď aspoň na měsíc zase vyléčená. Dnes jsem si odbyla další dva zápočty a zítra mě čeká (tento týden poslední) z angličtiny. Ájina je můj oblíbený předmět, tak doufám, že to zvládnu v pohodě. Říká se, že vstupní test je nejtěžší a ten jsem zvládla, tak snad půjde i zápočet. *smile* Příští týden mě čeká zápočtový test, na který jsem se ještě vůbec neučila, protože její poznámky jsou děsně heslovité, takže vůbec netuším. Pak mám ještě zkoušku, ale na tu se snad našprtám. Už jsem si to procházela, tak aspoň to by mohlo být v pohodě. A i kdyby ne, tak co? Zkouška je od slova zkusit! *laugh*

V pondělí (předtím než jsem se zlila) jsem zašla do kina na Krampuse. Nic se nebojte, slibovaný článek bude, ale potřebuji na něj čas a klid. Také bude dobré, když se mi ten Krampus v hlavě trochu rozleží. Takže buďte bez obav, dočkáte se. *smile*

Všimla jsem si, že vás zaujaly mé červené vlasy. *laugh* Fotku vám slibovat nebudu, protože žádnou pořádnou nemám a ani nevím, jestli mít budu. Ale kdyby nááááhodou (nevěřte tomu), tak vám ji sem hodím. *wink*

Nemám moc o čem povídat, protože můj čas zaměstnává škola, jídlo, spánek a občas mrknu na nějaký filmík. Až bude zase o čem mluvit, ozvu se vám. Takže prozatím - bye bye..

Your survivor Darkness ღ

Nedávám si novoroční předsevzetí a ani se napamatuji, že by někdy tomu bylo naopak. Snad možná když jsem byla opravdu velmi malé děvčátko, ale nenapadá mě, co bych si tak mohla předsevzít. Možná že budu hodná? Maybe..

Avšak letos jsem si dala jedno malé a lehce splnitelné - Nový rok oslavím v neděli na koleji, kde se pořádně opiju. Takže zítra přichází velký den, kdy se tento rok poprvé opiji! I can't wait! That's gonna be fun! *laugh*

Včera jsem se konečně odhodlala obarvit své vlasy na červeno. Spokojenost? Velká! Můžu jít pomalu dělat konkurz na semafor. *laugh* Naprosto miluji, jak mám hebké a lesklé vlasy, když jsou čerstvě nabarvené. :3

Před pár dny jsem konečně shlédla A Christmass Horror Story a film mě velmi příjemně překvapil. Nečekala jsem, že se mi bude až tak líbit. Možná to není bomba, ale já ho dokoukala se spokojeným úsměvem, že jsem konečně po dlouhé době viděla dobrý horor. Film je nabitý příjemnou vánoční atmosférou, která se prolíná s děsivými stvořeními. Je škoda, že se nedostal do kin, i když na druhou stranu to chápu, protože v prosinci měl premiéru Krampus, který má velmi podobnou tématiku. Bylo by tedy zbytečné promítat dva téměř totožné filmy zároveň. Nemohu je prozatím porovnat, protože jsem Krampuse neviděla, ale chystám se na něj v týdnu jít, tak určitě očekávejte článek "A Christmas Horror Story vs. Krampus". *wink*

Včera jsem shlédla další film nesoucí název Samantha Darko, jež je pokračováním prvého filmu Donnie Darko. Zatímco Donnie na mě zapůsobil, jeho mladší sestra Samantha mě zklamala a nudila. Čím víc člověk miluji Donního, tím víc nesnáší Samanthu - asi tak bych to řekla.

Nakonec se vám chci omluvit, že v roce 2015 nevyšel poslední slibovaný článek, ale bohužel jsem neměla o čem psát (což pořádně nemám ani teď) a tak mi dovolte vám popřát ať teď šťastný a úspěšný rok 2016. Na nic nečekejte a splňte si svá přání sami, ňoumové! :)

Vaše Darkness ღ