Wild Life

13. prosince 2015 v 12:04 | Darkness ღ |  My Diary
Běhat po rozlehlé planině, skrývat se do temných nor. Usínat v měkké voňavé trávě, třást se v neznámé temnotě. Ucítit omamnou vůni rozkvetlé růže ve zmrzlém lese.
Mé myšlenky se snadno a rychle mění. V jednu chvíli teskním po teplém barevném podzimu a znenadání dávám přednost procházce v pochmurném lese, kde vládné ledová královna. Na okamžik v mých očích zazáří světýlka plápolajících svíček a v nose mě pošimrá vůně čerstvě upečeného cukroví a vidím se v křesle pod dekou s jednou z mých oblíbených knížek.. Avšak tento krásný okamžik brzy nahradí pocit samoty, smutku, bezmoci..
Jak se mám z něčeho těšit, když všude kolem mě je chaos a zmatek? Chci mít kolem sebe přátele, kterým mohu věřit. Být v náruči přítele, kterého nade vše miluji, a tulit se celý večer s přáním, aby nikdy neskončil. Bohužel, vždy musí dojít k narušení. Když se nejedná o narušení z okolí, které mi ty krásné pocity nehodlá dopřát, zaklepe na dveře má stará dobrá známá.. Ta co lusknutím prstu mě ponoří hlouběji a já musím opět vyplavat vzhůru, ale kolikrát už nenacházím sil. Ale kvůli okolí se musím překonat a tvářit se, že všechno je v pořádku a nic se neděje.. kromě mého vnitřního boje.
Chci psát veselé články.. Články o tom, jak se mám skvěle, co jsem během týdne dělala a podělit se s vámi o svoji radost. Ale vzápětí mám chuť si postěžovat, jak se s některýma věcma těžko vyrovnávám a zamyslet se, co mě k tomuto stavu v minulosti dovedlo. Proč mě zraňují slova, která mě zranit neměla.. Proč mě zraňují činy, které nebyly nikterak zle myšleny.. Proč ve všem hledám špatný úmysl a lež.. Proč píšu tento pochmurný článek, když mám na srdci i laskavá slova, o která se chci s váma podělit.. Proč?
Chci být vlkem. Krása, síla, nebezpečí.. to vše spojené do jedné nádherné bytosti. Obdivuji tato divoká stvoření a pokud nemohu být jedním z nich, stanu se jejich přítelem.
Vaše zmatená vlčice Darkness ღ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 13. prosince 2015 v 13:18 | Reagovat

Někdy to mám podobně... jako na houpačce. Člověk si nevybere... v jednu chvíli je to skvělé, mám chuť žít, radovat se, ale pak přijde něco... cokoliv a já se vracím do "nory" a cítím bezmoc, smutek a musím přemýšlet.... Jsou slova která bolí aniž by byla myšlena zle... činy, nevinné činy, které nemají bolet, ale přesto je to jako smrtelná rána.
Vadí mi, že jsem každou chvíli jinde... pořád se mi nálada mění a já nevím, jak se toho zbavit. Jak přestat vnímat i to špatné a soustředit se jen na dobré věci/slova/okamžiky, které mě budou těšit...
Asi nemáme tak úplně stejné "problémy" ale naprosto ti rozumím...

2 stuprum stuprum | Web | 20. prosince 2015 v 20:35 | Reagovat

Já chci být medúza, má hezký život. =)

3 vyjadrenicenzury vyjadrenicenzury | Web | 30. prosince 2015 v 22:11 | Reagovat

A nechceš si pořídit malý vlčátko? Hm.. Aspoň z části malýho vlka? :-)  Určitě tušíš, o které rase mluvím.
A moc dobře se ztotožňuji s tím co píšeš. Chvíli se cítím být milován, daří se mi, je mi skvělé a pak přijde něco, a to něco vše pokazí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama