Pohlceni láskou » 2.část

10. září 2014 v 21:01 | Darkness ღ |  Nightmare †

Uběhlo několik týdnů od doby co jsem se se Samem poznali a prožili spoustu dní plných zábavy a smíchu. Moc jsem si ho oblíbila a brala ho za nejlepšího kámoše pod sluncem. Na jeho zvláštní chování jsem si zvykla a vlastně jsem byla i ráda, že je tak trochu jiný. Když už jsem si doopravdy myslela, že může přátelství mezi klukem a holkou existovat, všechno se rázem změnilo a já zůstala stát na rozcestí a nevěděla, kterým směrem se vydat..


Jednoho pozdního večera, kdy jsme si opět posílali smsky, které mi malovaly úsměv na tvář, mi napsal něco, co mě velmi zaskočilo. "Miluji Tě" stálo mezi ostatními slovy, které pro mě náhle ztratily význám. Četla jsem tu zprávu stále dokola, abych se přesvědčila, že to není pouhý blud. Ve vzpomínkách jsem se snažila najít k tomu nějaký důkaz. Opravdu jsem ty náznaky neviděla nebo jenom nechtěla? Dával mi to už dříve najevo? Asi ano. Ale já byla hloupá a nevšímala si toho nebo nad tím jen mávla rukou a přisuzovala to své fantazii. Každopádně blesk rozčísl oblohu a já na chvíli mohla vidět jasně.
"Nespletl se náhodou?" mihlo se mi v hlavě a okamžitě se to rozhodla ověřit.
Ne, nespletl.
V tu chvíli jsem začala být bezradná. Netušila jsem jaké city k němu ve skutečnosti chovám. Byla to láska? To je až moc silné slovo. Něco jako můj starší bratr? Na to se vůbec nehodí. Tak tedy přátelství? Pak to bylo zvláštní přátelství. Na jednu stranu jsem ho chtěla uchovat a na druhou jsem už nějakou dobu hledala něco víc, tak proč ne zrovna u něj?
Musím se přiznat, že jsem vám lhala. Ve skutečnosti jsme spolu ven nechodili - to byla jen pouhá má fantazie, kterou jsem se bavila během dne, kdy jsem si s ním nevyměňovala slova psaná do řádků. Ve skutečnosti jsme se nikdy neviděli a dělila nás velká vzdálenost. Několikset nekonečných kilometrů. A to byl ten důvod, proč jsem se tolik zarazila. Nevěděla jsem jaký doopravdy je. Jak se chová k lidem, kteří se pohybují kolem něj a jestli na mě pouze něco nehraje. Nevypadal na typ člověka, který by v této oblasti žertoval, ale přeci jen.. vztah na tak velkou vzdálenost? Navíc když jsme se nikdy nesetkali? To není moudré. Ale jak mám s tím teď naložit?
Nechtěla jsem ho zranit, ale neměla jsem tušení jak s touto informací naložit. Vyznat lásku jsem mu nemohla, protože by to byla pouhá lež, ale měla jsem ho příliš ráda na to, abych ho odpálkovala.
Opatrně jsem se snažila naši konverzaci stočit jiným směrem a doufala, že to bylo jen jeho pouhé poblouznění, které časem odezní. Každý si přeci myslí, že je zamilován a pak se ukáže, že to byla jen obyčejná platonická láska, která odejde stejně rychle jako přišla. Musím v to doufat.

Dny ubíhaly dál a Aria se stále trápila jeho slovy, které ji však ranit neměly.
Chtěl jí pouze vyznat lásku a doufal, že snad ho má také ráda.
Ona se však snažila tématu vyhýbat. Bavit se o něčem jiném.
Hraje tu hlavní roli platonická láska nebo je v tom něco víc?
Shledají se tyto duše vůbec někdy?
---
Pokračování příště...
Vaše spisovatelka Darkness ღ

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 11. září 2014 v 5:26 | Reagovat

Já si myslím, že se shledají :). Ale těžko říct, jestli je to opravdový cit, nebo jenom platonická láska... doufám, že bude brzo pokračování :-)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 14. září 2014 v 10:08 | Reagovat

Opravdu krásný :) někdy je platonická láska mnohem hezčí, než skutečný cit :)

Jinak jsem tě nominovala do jednoho TAGU, tak jesli chceš, se koukni :)

3 vivienne vivienne | Web | 14. září 2014 v 12:15 | Reagovat

opravdu mne zajímá co bude dál

4 Nats Nats | E-mail | Web | 14. září 2014 v 14:34 | Reagovat

Je to zajímavé :) Snad se někdy shledají :) Doufám že brzy bude pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama