Terrified

5. srpna 2014 v 12:58 | Darkness ღ |  My Diary

Konnichiwa,
ani nevím, jetli tenhle článek mám ladit trochu veseleji nebo naopak depresivněji. Mám smíšené pocity. Tak asi jen prostě napíši, co se mi honí hlavou, protože to, co cítím, nedokážu přesně popsat.
Včera jsem se po týdenním oddechu vrátila do pracovního koloběhu - snídaně, čtení, noťas, oběd, zcivilnění, práce, facebook, spánek. S radostí jsem objala svoji kamarádku Bonnie jako kdybych ji neviděla měsíce. Je to takové moje sluníčko. Spolu jsme se vyšlapaly po schodišti do posledního patra, usedly na ne moc pohodlné židle a pustily se do práce. Snažila jsem se komunikovat, aniž bych měla na to náladu. Později jsem umlkla a oddala svým myšlenkám, které se dokola motaly kolem Adriana (rozumějte mého bývalého přítele). Před očima se mi promítaly ty šťastné momenty, které jsme prožily a které se nevrátí. Sužovalo mě to a já si nepřála nic jiného, než vyběhnout ven z budovy a křičet. Slzy jsem udržela a dál sledovala ty obrazy. Doslova jsem toužila se objevit v jeho náruči a políbit jeho měkké hřejivé rty. Podívat se do jeho očí plné lásky.. a pak přišla realita jako krutá rána. Nikdy se mi toho už nedostane. Nikdy.



Snažila jsem se nahmatat vypínač, který by mě od těchto myšlenke odprostil, ale bylo to marné. Jediné, co mě na chvilku dokázalo odvést o kousek dál, bylo pomyšlení na Tylera. Poslední dobou se spolu docela často bavíme a jsem ráda, že si s nějakým klukem můžu normálně promluvit a dokonce se u toho i usmívat. Jenže v tu chvíli jsem dostala strach. Strach, že pocítím něco víc než jen hřejivé přátelství. On patří k Nicolettě a tak to má být. Nesmím se na něj moc upínat. Vím, že to mezi nima skřípe, ale navzájem se milují a já to nesmím narušit. Nesmím.
Ach, dokonce jsem pocítila i strach ze života. Myšlenky na budoucnost mě dusily a mě pomalu začínaly třást ruce. Najít si nového kluka, znovu nalézt ztracenou a poničenou důvěru, naučit se nové věci, odhodlat se k tomu čeho se tak obávám - to všechno jen proto, že musím! Potřásla jsem hlavou a snažila se uklidnit svoje tělo, než si někdo toho třasu všimne a pokračovat v započaté práci. Nevím, co bude následovat dnes. Budu se zase klepat nebo mě od mučících myšlenek odvede práce a kamarádky? Mám strach a není tu nikdo, kdo by mě objal a řekl, že všechno bude v pořádku. Jsem na to sama a nemám se komu svěřit. A ani nevím, jestli bych chtěla. Dobře, chtěla, ale na to potřebuji správnou osobu, kterou jaksi postrádám. It's sucks.

By Darkness ღ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 5. srpna 2014 v 18:02 | Reagovat

Vzpomínky bolí, ale jednou to odejde. Někdy dřív, někdy později. I když si nejsem jistá tím, jestli to odejde úplně. Možná je to jen o zvyku, možná si jen zvykneme bez tý osoby být.
On se zase někdy objeví někdo jinej:)
v těhlech chvílích je asi nejlepší být zaneprázdněná, protože pak nemáme tolik času přemýšlet nad tím vším.
Já ti přeju, ať jsi co nejdřív v pohodě)

2 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 0:01 | Reagovat

Sice nedokáži pořádně poradit, protože v tomhle nemám jaksi zkušenosti, ale... Co bolí, to přebolí. ;)

3 Nats Nats | E-mail | Web | 6. srpna 2014 v 0:03 | Reagovat

Vždycky je lepší najít si něco co tě dokáže pohltit a zapoměla bys na něj :) Pořád je lepší dělat aspoň něco než jen ležet a truchlit nad tím co jsme ztratili a co se nám nevrátí :) Neboj určitě se to zlepší :) Doufám že ti bude fajn co nejdřív :))

4 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 6. srpna 2014 v 5:19 | Reagovat

To se divím, já když mám takové myšlenky občas pláč neudržím -_- s tím mám problém... a je to o to hoší to zamaskovat... ale vždycky to zatím zvládnu bravurně. (zatím)
Nevím, takové myšlenky jsou asi normální, hledáš únik, snažíš se zapomenout... a čím víc se snažíš, tím je to horší a myšlenky a vzpomínky se stále vracejí... je potřeba prostě úplně vypustit, soustředit se na práci, kámošky, prostě na cokoliv... přeju ti, aby tohle období strachu, bolesti a krásných vzpomínek, které už bohužel skončily přešlo co nejdřív... a taky snad brzo najdeš nějakou kamarádku, spřízněnou duši, které to budeš moci všechno vyklopit, vyvztekat se nebo vyplakat a nebo jen mlčet a ona už budě vědět :)...

5 steel32 steel32 | Web | 6. srpna 2014 v 10:14 | Reagovat

takovýhle rány sou nejhorší a zahojí je jenom čas :/
snad to půjde co nejrychlejš :)

6 kelly145 kelly145 | Web | 7. srpna 2014 v 20:27 | Reagovat

Len čas... všetko bude dobré

7 Lory Lory | Web | 7. srpna 2014 v 20:53 | Reagovat

Poslední dny se to kolem mě točí stejně jako okolo tebe. Byla jsem už ok, ale jedna jediná písnička, která byla jeho oblíbená, dokázala mnoho.... nevím zda se radovat nebo smutnět, nevím jak se chovat a mám strach co bude, až ho uvidím. Ale už se s tím pomalu smiřuji a ty musíš taky, protože život jde dál. A ať ti kluci táhnu k čertu!

8 BeeDee BeeDee | Web | 8. srpna 2014 v 1:18 | Reagovat

obejmout tě přes počítač nemůžu, ale všechno bude v pořádku ;)

9 Angela Angela | Web | 12. srpna 2014 v 21:04 | Reagovat

Vzpomínky dokáží hodně ublížit, chápu, že to je hodně těžké... Já mám v hlavě jednu osobu už dva roky, ale pořád se nemůžu zbavit těch myšlenek a vzpomínek na něj, sice už je to dávno pryč, ale ten čas to ne a ne odnést. Doufám, že ti brzy bude aspoň o trochu lépe. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama