Always & Forever

24. května 2014 v 11:38 | Darkness ღ |  My Diary

Jsou to přesně 2 roky, 2 měsíce a 6 dní, co jsme si oficiálně řekli, že budeme spolu. Stejně si každý myslel, že už spolu dávno chodíme. *smile* Nevím, jak jsi to dokázal, ale něco mě k tobě přitahovalo. První den, co jsme spolu šli ven, jsem si říkala, že jsi fajn kluk a že budeme dobří kamarádi.. že budeš něco jako můj bráška. Ale každým dnem mě to táhlo stále víc do tvé náruče. Možná to byla ta nesnesitelná kosa. *laugh* Ale u tebe jsem se cítila dobře. Cítila jsem se v bezpečí, i když jsem toho o tobě moc nevěděla. S úsměvem vzpomínám, jak jsi ze mě loudil pusinky. Byl jsi takový andílek. A pak jsi chtěl být najednou něco jiného, než můj bráška. Ale já se nemohla rozhodnout. Bála jsem se. Nechtěla jsem ti ublížit. Čekala jsem, že to je jenom pouhé pobláznění a že je tím, jak dlouho jsem sama. No podařilo se ti mě přesvědčit a byla jsem tvá.
Trávili jsme spolu snad každý den a nedokázali si představit, že bychom měli být bez sebe. Rodiče nad tím jen kroutili hlavou a neměli pro to pochopení. S tebou čas utíkal tak strašně rychle a loučení bylo vždy těžké. Když jsem nebyla s tebou, počítala jsem vteřiny do doby, kdy se zase uvidíme. Do doby, kdy se k tobě přitulím a políbím tě. Vím, že jsi to se mnou neměl první rok moc lehké. Měla jsem velmi zlé období. Chtěla jsem odejít z tohoto světa a jediné, co mě tu drželo, jsi byl ty. A protože jsem ti věřila, se vším jsem se ti svěřila. A tebe to trápilo. Na jednu stranu se mi ulevilo, že je tu konečně někdo, komu mohu důvěřovat, ale na druhou mi bylo líto, že jsi kvůli mně smutný.
Byla jsem vážně ráda, když to zčásti přešlo a já se rozhodla bojovat. Náš vztah byl normální, i když už ne takový jako první rok. Lezli jsme si na nervy a pak jsme zase nemohli být bez sebe. Takhle se to střídalo do kola. Někdy jsem svého chování litovala a jindy byla na tebe právem naštvaná. Někdy jsem se s tebou smála a jindy jsem proplakala noci. Postupně se moje důvěra k tobě snižovala a dokonce mě napadlo se s tebou rozejít.. no nakonec k tomu nedošlo.



Ke konci našeho druhého společného roku to šlo docela do kytek. Moc jsme se neviděli a když ano, často jsi mě naštval. Nakonec jsem od tebe odjela domů rozzlobená jako nikdy. Nevěděla jsem, jestli vzteky něco rozbít nebo se rozplakat na celé kolo. Ale rozhodla jsem se, že to ty se mi máš za co omlouvat a že ať se ozveš jako první. No vypadalo to, že ti vůbec nechybím. Měsíc jsme se neviděli a za tu dobu jsi se ozval snad třikrát. Od našeho vztahu jsem už nic nečekala. A tak jsem ti napsala, že bychom se přeci jen měli rozejít. Ve skrytu duše jsem nechtěla, ale na druhou stranu.. proč udržovat už tak poničený vztah? Ty jsi ale nechtěl a já se nakonec rozhodla dát tomu ještě šanci. Druhý den jsme se sešli a zase se zřídka vídali. Stále jsi mi říkal, jak mě miluješ a já doufala, že se to snad zlepší.
Ale po pár měsících přišla velká rána. Dozvěděla jsem se o něčem, co bych nejradši nevěděla. Úplně mě to srazilo na kolena. Plakala jsem dnem i nocí a nevěděla jak s tím naložit. Jak jsi mi to mohl udělat? Ani jsem s tebou nemohla mluvit po telefonu. Zadrhával se mi hlas a slzy se mi draly do očí. Rozhodla jsem se s tebou už nadobro rozejít. Ale tak strašně jsem nechtěla, protože jsem tě neskutečně milovala. Udělala jsem strašlivou chybu. Dovolila jsem, abych se do tebe bezhlavě zamilovala a ty si se mnou mohl dělat cokoliv.
Když jsem ti to oznámila, tvoje reakce byla přesně taková jakou jsem ji očekávala. Tvrdil jsi, že mě nechceš ztratit a blablabla. Ale já předtím přeci jen svůj názor změnila. Raději budu trpět na základě tvých činů, než abych byla bez tebe. Nezáleží na tom, jak moc mi ublížíš, protože já tě nikdy nepřestanu milovat. Nedokážu žít svůj život bez tebe, protože ty jsi můj život. Už ti nedokážu věřit a neustále se bojím, že jsi s jinou, zatímco já sedím doma a doufám, že se zas brzy shledáme. Chováš se ke mě zase úžasně. Která by si mohla stěžovat? Ale já ten strach nedokážu odehnat. Chci tě mít u sebe a vědět na 100% že jsi jen a jen můj. Ale kde mám tu jistotu vzít?

Jsem šťastná, že tě mám a doufám, že ještě dlouho tě mít budu. Ale chtěla bych, abys věděl, jak se cítím. Chci, abys mi nějak sakra dokázal, že se nemusím bát,.. že nemám důvod plakat. No stejně ti nic neřeknu, protože se bojím tvé reakce. Jsem rozpolcená. Vůbec nevím, co mám dělat. Vím jen jedno. Že tě vždycky budu milovat. Always and forever. ♥
Darkness ღ
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stranger Stranger | Web | 24. května 2014 v 11:45 | Reagovat

Kéž bychom mohli mít v ruce tu jistotu, že je to navždy :) <3

2 Sebian Sebian | Web | 24. května 2014 v 12:10 | Reagovat

Je to úžasně napsaný! Na jednu stranu ti hrozně závidím, že máš někoho takového, ale na druhou stranu tě chápu. Je těžký důvěřovat někomu, kdo nás zradil. A ještě  těžší, když to udělá někdo tak blízký. Obdivuju tě za to, že to takhle dokážeš. Já bych to nedokázala, nedokázala bych aby si se mnou někdo dělal co chce, i kdybych ho milovala sebevíc. Sice je to potom utrpení, ale nevím, prostě bych to nedokázala..Máš muj obdiv :)

3 Miriam Miriam | Web | 24. května 2014 v 17:19 | Reagovat

Je krásné čísto tom, jak čistě svého kluka miluješ, jak bys udělala cokoli, pro váš vztah. Jaká je to jen škoda, že si to tvůj přítel neuvědomil dřív, než udělal takovou blbost. Je pravda, že každý někdy chybuje. Ale na druhou stranu chápu i tebe, že máš obavy.
V mém vztahu s přítelem je on tím, kdo se bojí. Protože já jsem ten, kdo ublížil. A moje výčitky sahají až za hory, protože on si takové zacházení nezaslouží. On je v citech tak neskutečně čistý, úžasný.
Je to všechno způsobeno povahou, věkem, zkušenostma a tím, jak se lidé dokážou přizpůsobit situaci. Já už prostě občas vztah na dálku přestávám zvládáat. Ale miluji ho natolik že ho nedokážu opustit. Nechci už nikdy nic pokazit.

4 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 24. května 2014 v 18:41 | Reagovat

Tohle je tak krásně napsané.... :( chci to taky nekdy zažít :)

5 Alonesss Alonesss | Web | 24. května 2014 v 20:18 | Reagovat

ty řádky , naprosto jsem se do toho začetla .... zatajil se mně dech:33:))
ať to vydrží dlouho :))

6 Anette Anette | Web | 24. května 2014 v 22:57 | Reagovat

pěkný článek, hezky napsané :) ať to ještě dlouho vydrží :)

7 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 25. května 2014 v 8:48 | Reagovat

Nejhorší věc na vztahu? Nejistota. Nejistota ničeho. Nejistota, že ho ztratíš, že zmizí, že už nebude a že odejde. Nikdy nemáš jistou lásku od druhého a nikdy nevíš, kdy toho druhého to přestane bavit... a nejhorší je to tehdy, kdy pro tebe znamená celý tvůj svět, tvůj život. Motivaci žít. Tak tehdy se začneš bát... to je pravý strach, když pro tebe druhý znamená víc než víc... ale je lepší tohle zažít a trpět, než zůstat sám...
láska je zlá, nelítostná ,ale ty krásné chvíle vyváží i několik dní, které probrečíme... přeju ti to, bojuj i když je to těžké... nádherně jsi to napsala...
nemůžu být s tebou, ale nemůžu být bez tebe...

8 Kenzi Kenzi | E-mail | Web | 25. května 2014 v 10:41 | Reagovat

Krásně napsané! :O Já se vztahy žádné zkušenosti nemám :D A ani po tom netoužím. Při čtení tohoto článku se mi vybavil kamarád, se kterým podle valné většiny chodím. Je to můj nelepší kamarád, můžu mu říct vše, se vším si pomáháme a já nechci, abych ho někdy kvůli nějaké pitomosti ztratila
Určitě má cenu bojovat. Tedy podle mě, co tu píšeš. Ať vám to co nejdéle vydrží. Ať jste jen a jen šťastní a hlavně ať vás nestraší ono kdyby a nejistoty! :)

9 theworldisugly theworldisugly | Web | 25. května 2014 v 14:14 | Reagovat

Nic není navždy. :)

10 Kei Kei | E-mail | Web | 25. května 2014 v 19:55 | Reagovat

páááni.. toš tak zprvu gratuluju..
dost drsné.. Jak sem začala číst tak mě to uplně hřálo u srdce.. (teda v tom místě kde by mělo být, protože já ho nemám).. bylo to hrozně hezký.. Takový ten románek jak se milujete a nemůže bez sebe být.. A pak jsem byla smutná s tebou.. bože grrr..
já bych ho uplně zabilo za to !! ale chápu to.. mám to s něčím podobný.. Je to nesnesitelná bolest, která pomalu ničí, ale už jenom ta představa mě ničí ještě víc :/
doufám že se to zlepší.. všechno.. ale pravda je že jediná jistá věc v životě je smrt..

-----
zbiju tě za ty tvoje připomínky a fotky z TVD :DD !!!

11 Evil Evil | Web | 25. května 2014 v 20:38 | Reagovat

jo.. přesně.. nic není navždy.. i když si to přejeme.. jak si můžeš být jistá o jeho věrnosti? co takhle za ním nečekaně přijet? byla by sis naprosto jistá :) já jsem se svým ňuf už víc jak dva a půl roku a.. nevím.. v poslední době nevím, co si o nás myslet.. ale já na to jednou přijdu :)

12 Lůca Lůca | Web | 26. května 2014 v 18:09 | Reagovat

Krásné vyznání :)

13 Rogue Rogue | Web | 30. května 2014 v 11:51 | Reagovat

Krásně napsané, láska je vrtkavá a člověk nikdy neví, co zkusí a kam ho to dovede. Ať vám to vyjde a vydrží dál! :)

14 Rogue Rogue | Web | 30. května 2014 v 11:52 | Reagovat

A mimochodem, zapomněla jsem to připsat do jednoho ze svých komentářů, tak tedy takhle zvlášť - máš bezvadný desing, opravdu jsem nadšená! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama