Květen 2014

Frank everywhere

30. května 2014 v 22:17 | Darkness ღ |  My Diary

Měla bych dělat úplně něco jiného, než sedět a zírat do počítače.
Alespoň tu seminárku bych mohla dodělat, ale ne a ne se k tomu dokopat.
Bojím se. Vím, že to nedám. Tak proč se stresuji? Bože, chci to mít už za sebou. Zbavit se toho idiota, který mi to znechutil.
Chci už prázdniny a vypnout. Nic neřešit. Mít klid. Bavit se. Chci přátele, kteří mě přivedou na jiné myšlenky. Nechci být pořád sama.
Chybí mi. Mohla bych být s ním každý den a stejně mi bude chybět. Zítra.
Mám strach, že o něj přijdu. Nebo že mi lže. Nic mě k tomu nevede, ale nemohu se toho pocitu zbavit.
Chci, aby byl u mě. Nechci, aby odjížděl. Vím, že musí, ale i tak bych udělala cokoliv, aby zůstal.
Pfuuu.
V hlavě se mi míchá tolik myšlenek.
Chybí mi spousta lidí, se kterými si už nepíši.
Michael, Nicol, Oscar, David, .. Možná i v tomto pořadí. Já fakt nevím.
Stejně se s většinou z nich už bavit nebudu. I tak nad nimi často přemýšlím.

Keep going!

29. května 2014 v 22:05 | Darkness ღ |  My Diary
Untitled

Snad každá z nás si přeje dokonalou postavu a ať dělá, co dělá, stále není spokojená.
Už od malička sportuji. Začalo to v první třídě tanečkami (to se počítá!), kde jsem strávila 4 roky svého života. Ve 3. třídě jsem s kamarádkami zkusila aerobic, který mě velmi bavil a slečna, která předcvičovala, byla velmi milá. V dalším roce jsem zkusila volleyball. Abych řekla pravdu, moc velký talent na to nejsem, ale baví mě to! Aspoň jsem získala nějaké ty základy, které se mi později hodily v hodinách tělocviku. A konečně v 6. třídě jsem začala chodit na taekwondo. Byla to pěkná dřina, ale mě to vážně bavilo a domů jsem chodila propocená jako prase. Ale i přesto všechno jsem NIKDY nebyla se svojí postavou SPOKOJENÁ. Vždy jsem se dívala na svoje kamarádky a přála si mít postavu jako ony. Přišla jsem si tlustá. BMI mám v normálu a držím se v té nižší polovině, ale přitom si přijdu nechutná. Taekwondo mě bavit přestalo, takže jsem docházela jednou za čas a teď jsem se tam už čtvrt roku neukázala.

Liebster Blog Award 4

28. května 2014 v 21:23 | Darkness ღ |  My Diary
Tak já doufala, že už nikoho mé ctěné jméno nenapadne a jak šeredně jsem se zmýlila! Naštěstí mám zrovna náladu na vyplnění TAGU, takže s chutí do toho. 10 věcí o mě si můžete přečíst zde a nějaká fakta si můžete přečíst tady. Nominovat nikoho nebudu, ale kdyby si to někdo velmi přál, stačí napsat do komentářů a já otázky dodatečně vymyslím. Za nominaci mohu poděkovat Brunet. a teď se pojďme podívat, co by se o mne ráda dozvěděla. *smile*

Ztracená duše

26. května 2014 v 21:10 | Darkness ღ |  My Diary

Zírám před sebe a přemýšlím, co bych mohla dělat. Vzápětí však zjistím, že mě žádná z činností nebaví. Pustím si film/seriál (zrovna zkouším Ghost Whisperer), ale myšlenkama stejně bloudím jinde. Chci s někým pokecat na FB? Projíždím seznam jmen, ale s nikým mě konverzace neláká nebo tam není. Oscar mi dokáže zlepšit náladu, ale nechci mu často psát, aby to nevypadalo blbě. Poslední dobou se hodně bavím s Tobym, i když než odepíše uplyne celá věčnost. Jsem ráda, že si s někým můžu normálně popovídat o úplně obyčejných věcech. Vzpomenu si i na Nicolette, s kterou se opět nebavíme. Řekla jsem jí, že už jí nechci otravovat a že jestli mi má lhát a přetvařovat se, pak je naše přátelství na nic a měla by žít beze mě. Nic mi na to neodpověděla, takže počítám s tím, že je mezi námi konec. Zvláštní je, že mi nechybí tolik jako dřív. Semtam moje mysl zabloudí i za Michaelem. Někdy si s ním přeji zase promluvit, ale asi je lepší, že i naše cesty se před půl rokem rozešly. Teď tu sedím sama a přemýšlím, proč myslím na lidi, kterým na mě nezáleží. Proč se starám, když se to proti mě obrátí? Snažím se od nich odpoutat. Prvním krokem byl Michael a pak Nicol. Možná jsem to neudělala tím správným způsobem, ale myslím, že jestli se máme ještě někdy setkat, tak se setkáme. Uvažuji nad tím, jestli bych je chtěla doopravdy vidět. Co bych jim řekla? A šla bych vůbec za nimi, kdybych je viděla a oni mě ne? Jak bych se rozhodla? A jsme zpět u mého zírání a myšlenkách, které doprovází hudba linoucí se z mého mobilu.
Darkness ღ

Always & Forever

24. května 2014 v 11:38 | Darkness ღ |  My Diary

Jsou to přesně 2 roky, 2 měsíce a 6 dní, co jsme si oficiálně řekli, že budeme spolu. Stejně si každý myslel, že už spolu dávno chodíme. *smile* Nevím, jak jsi to dokázal, ale něco mě k tobě přitahovalo. První den, co jsme spolu šli ven, jsem si říkala, že jsi fajn kluk a že budeme dobří kamarádi.. že budeš něco jako můj bráška. Ale každým dnem mě to táhlo stále víc do tvé náruče. Možná to byla ta nesnesitelná kosa. *laugh* Ale u tebe jsem se cítila dobře. Cítila jsem se v bezpečí, i když jsem toho o tobě moc nevěděla. S úsměvem vzpomínám, jak jsi ze mě loudil pusinky. Byl jsi takový andílek. A pak jsi chtěl být najednou něco jiného, než můj bráška. Ale já se nemohla rozhodnout. Bála jsem se. Nechtěla jsem ti ublížit. Čekala jsem, že to je jenom pouhé pobláznění a že je tím, jak dlouho jsem sama. No podařilo se ti mě přesvědčit a byla jsem tvá.
Trávili jsme spolu snad každý den a nedokázali si představit, že bychom měli být bez sebe. Rodiče nad tím jen kroutili hlavou a neměli pro to pochopení. S tebou čas utíkal tak strašně rychle a loučení bylo vždy těžké. Když jsem nebyla s tebou, počítala jsem vteřiny do doby, kdy se zase uvidíme. Do doby, kdy se k tobě přitulím a políbím tě. Vím, že jsi to se mnou neměl první rok moc lehké. Měla jsem velmi zlé období. Chtěla jsem odejít z tohoto světa a jediné, co mě tu drželo, jsi byl ty. A protože jsem ti věřila, se vším jsem se ti svěřila. A tebe to trápilo. Na jednu stranu se mi ulevilo, že je tu konečně někdo, komu mohu důvěřovat, ale na druhou mi bylo líto, že jsi kvůli mně smutný.
Byla jsem vážně ráda, když to zčásti přešlo a já se rozhodla bojovat. Náš vztah byl normální, i když už ne takový jako první rok. Lezli jsme si na nervy a pak jsme zase nemohli být bez sebe. Takhle se to střídalo do kola. Někdy jsem svého chování litovala a jindy byla na tebe právem naštvaná. Někdy jsem se s tebou smála a jindy jsem proplakala noci. Postupně se moje důvěra k tobě snižovala a dokonce mě napadlo se s tebou rozejít.. no nakonec k tomu nedošlo.

Alan Wake - The Truth III

20. května 2014 v 20:06 | Darkness ღ |  Nightmare †

Naneštěstí jsme s Barrym měli autonehodu, která nás opět rozdělila, a tak nám tedy nezbývalo nic jiného, než se domluvit, že se sejdeme u jedné farmy a vydat se na cestu.
Bez baterky a zbraně jsem byl celý nesvůj a při každém zvuku sebou trhl. Po cestě jsem narazil na opuštěné auto a rozhodl si ho přivlastnit. Raději se budu hádat s jeho rozzuřeným majitelem, než se dostat do spárů přízraků.
Po menší potížích jsem se přeci jen k Barrymu dostal a společně jsme se vloupali do menší farmy, kde jsem se konečně mohl ozbrojit.
Když jsme to tam všechno prošli a vypořádali se s přízraky, čekala nás pořádná jízda.

You can't change who I am.

18. května 2014 v 21:39 | Darkness ღ |  My Diary
Klaroline

Ano, jsem taková. Chci se stát něčím, co ostatní označují za monstrum. Pro někoho to je prokletí, ale pro mne by to bylo vysvobození. Byl by to pro mě únik před věcma, kterých se bojím, ale nepřiznám to. Nechci, aby jsi o mě věděl všechno. Bojím se. Bojím se to udělat. Bojím se tomu čelit,.. ale ještě víc se bojím, že tě ztratím. Bez tebe by byl můj život prázdný. Takže pokud se mi nepodaří stát tím, co chci, budu to muset zvládnout. Kvůli tobě. Jsi pro mne vším. Ale stále ve skrytu duše budu doufat, že se stanu někým jiným. Vlastně.. něčím jiným.
Darkness ღ

Don't Let Me Go

15. května 2014 v 15:49 | Darkness ღ |  My Diary

Po dlouhé době jsem zkusila udělat nějaké to video. Inspirovala mě k tomu písnička z posledního dílu The Vampire Diaries a mnou vůbec neočekávaná smrt Stefana (RIP, zlato). *fňuk* Vůbec nechápu, jak ho mohli zabít! Čuměla jsem na to s otevřenou pusou a nechtěla věřit vlastním očím. "Tohle nemůže být pravda!" běželo mi hlavou a málem jsem se přitom rozplakala. Video patří všem, co zemřeli během 5. série TVD a především Stefanovi.
By Darkness ღ

When I was five.

13. května 2014 v 21:14 | Darkness ღ |  My Diary
Beatiful!

Člověk by neřekl, jak může čas tak rychle letět. Přijde mi to jako včera, kdy jsem seděla ve školce na koberci se vzorem autíček a hrála si s dřevěnými zvířátky. Nic mě netrápilo a jedinou mojí starostí bylo, kdy se pro mě vrátí moje maminka. Maminka, která pro mne znamenala celý svět a nikdo důležitější neexistoval. Těšila jsem se, až mě vezme domů a možná mi dá i něco dobrého na zub. Odpoledne pak budu běhat venku s kamarádkami, dokud maminka nevyjde před barák a neřekne mi, že pro dnešek to stačilo.

Alan Wake - The Truth II

9. května 2014 v 18:33 | Darkness ღ |  Nightmare †

Ačkoliv venku zuřila bouřka, stál tam postarší muž a maloval obraz, na který jsem zevnitř špatně viděl a tak jsem se vydal ven za ním do tohoto nevlídného počasí.
"Aah, zdravím vás. Dlouho jsem nevěděl, co mám malovat, ale najednou jsem měl hlavu plnou nápadů. Vidíte? Tohle jste vy! Nakreslil jsem už několik obrazů a doktorovi se moc líbí a dokonce je má u sebe v pracovně. Dělám pokroky a pan doktor si to také myslí." spustil na mě. Usmál jsem se na něj a bylo mi poněkud podivné, že maluje mne, když jsem tu tak krátce.
Po chvíli jsem ho opustil a vydal se do svého pokoje alespoň předstírat, že něco píši, protože ten chlap, co na mě dohlížel, mi neustále stál za zadkem. Ale ať jsem se snažil sebevíc, zíral jsem jen na prázdný papír až mě z toho rozpálily oči. Z ničeho nic se mi rozklepaly ruce a já nebyl schopen ničeho.
Ze zdola se ozval řev. "Jdu omrknout, co se tam děje a Vy pokračujte v činnosti." přikázala mi ta gorila a potom odběhla. "Tohle je moje šance, jak uniknout." zaradoval jsem se a vydal se pomalu po schodech dolů.
Ti dva staří pánové vyhrožovali doktorovi, který byl schovaný za zamčenými dveřmi a u nohou jim bezmocně ležela sestřička. Museli ji něčím pořádně praštit. Rozhodl jsem se chopit šance a sebral jí klíčky od doktorovy kanceláře, kde jsem nalezl několik pásek, na které si nahrává rozhovory se svými pacienty a na jedné bylo napsáno "Alicie". Neváhal jsem a okamžitě ji pustil. Byl to telefonát. Volala doktorovi, že jsem hrubý až agresivní, ale ne vůči ní. Prosí ho o pomoc a on ji žádá, aby mne přivedla.