S mrtvými nelze soupeřit

9. února 2014 v 21:16 | Darkness ღ |  Nightmare †

Znuděně sleduji televizi, kde vysílají jakousi přeslazenou telenovelu a popíjím bourbon. Jedna z hlavních hrdinek zrovna předvádí srdcervavý pláč, ale mým hlavním zájmem jsou moje ponuré myšlenky. Události posledních několika hodin si přehrávám pořád dokola jako kdyby se na tom dalo něco změnit. Dopiji zbytek bourbonu, abych zahnala svoje neodbytné vzpomínky a vydám se do kuchyně pro další láhev. Zpátky se vracím s krabicí laciného vína a ztěžka dosednu do rozvrzaného křesla, které jsem sehnala kdysi ve výprodeji v bazaru. Hypnotizuji stěnu za televizí jako kdyby se na ní mělo objevit rozřešení všech mých problémů, ale moje čekání je marné. S povzdechnutím se vydám směrem do koupelny a usrkávám z krabice tekutinu, která jen zdánlivě připomíná chuť vína. Svléknu ze sebe svoje vytahané oblečení a zachytím svůj odraz v zrcadle. Zkoumavě se zadívám na svoji postavu a zamračím se ještě víc. "Tlustá" probleskne mi hlavou a znechuceně na svůj odraz plivnu. Usednu do vany a pustím si teplou vodu. Usrkávám z poloprázdné krabice zatímco se vana plní průzračnou vodou. Slzy mi mapují tvář a pohledem zabloudím k modřinám, jimiž je pokryté téměř celé moje tělo. Znaveně odhodím do kouta prázdnou krabici a zastavím tekoucí vodu, ačkoliv už před pěti minutami bylo pozdě. Ponořím se pod hladinu, čímž dosáhnu akorát toho, že zaplavím půlku koupelničky s oprýskanou zdí. Pomalu se začínám vynořovat, ale najednou se zarazím. Proč zůstávat na tomto nenávistném světě, kde každému závidí i pěkný počasí na pohřbu? Proč nezůstat pod hladivou a nenechat se ukonejšit v náruči vody, která zahřívá moje jinak promrzlé tělo? Moje plíce zoufale touží po přísunu kyslíku, ale já mu ho dál vzdorovitě odpírám. Otevírám pusu a vypouštím poslední bublinky obsahující nepatrné množství tak cenného kyslíku. Můj život. Střídá je voda, která se mi rychle hromadí v plicích. Moje smrt. Na vašem pohřbu vás všichni milují. Konečně dosáhnu svého. Budu milována. Středem pozornosti. S mrtvými nelze soupeřit.




By Darkness ღ

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 luc luc | Web | 9. února 2014 v 21:34 | Reagovat

rozumiem ako sa cítiš,cítim to podobne

2 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 9. února 2014 v 22:21 | Reagovat

Je to paradox..
Až po smrti nám všichni začnou dokazovat, že jim na nás záleželo. Až když už je pozdě, nám říkají, že nás mají rádi.
Dokazují nám svoje city, když už nás to nezajímá.

3 Hay. Hay. | Web | 10. února 2014 v 13:15 | Reagovat

Páni, to je krásne. Teda, je to smutné, no číta sa to naozaj pútavo. Si talent, skvelo píšeš :)

4 Kenzi Kenzi | E-mail | Web | 10. února 2014 v 16:08 | Reagovat

Nevím, co k tomu napsat.. Snad jen to, že po smrti i náš největší nepřítel přizná, že nás měl aspoň trochu rád.

5 Sylvia Wicreiss [Xelpaldiniveerca] Sylvia Wicreiss [Xelpaldiniveerca] | Web | 10. února 2014 v 18:01 | Reagovat

Tyhlety krátké a krásné psané článečky miluju, ještě na toto velkorysé téma ''smrt''. Nemám slov, prostě boží!

6 Mrs. Writer Mrs. Writer | E-mail | Web | 10. února 2014 v 18:40 | Reagovat

Smutné a přitom až strašidelně skutečné.. je to dobře napsané a člověk se v to dokáže vcítit. Tleskám.

7 Lůca Lůca | Web | 10. února 2014 v 19:59 | Reagovat

Moc hezky napsané...ale depresivní.
Jsem toho názoru, že jsou sebevrazi srabi...jen živí můžou soupeřit s tímto těžkým světem :)

8 Chica con sueños Chica con sueños | Web | 10. února 2014 v 20:25 | Reagovat

wau! tak tohle je něco! Máš talent na psaní :)
Je to depresivní, ale pravdivé. Hlavně ta věta o závisti počasí ;)

9 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 11. února 2014 v 15:48 | Reagovat

Je zajímavé, jak člověk dokáže psát o smrti, tyhle články mají většinou naprosto neuvěřitelnou atmosféru a nádech reality, reálnosti... jakoby to sám čtenář prožíval...
Ale když se tak opravdu cítíš, je to peklo... nevíš odkud kam, pocit zbytečnosti, méněcennosti, pocit toho, že nikomu chybět nebudeš a nejhorší je chtít utéct a nevědět kam... tak strašně chtít utíkat a nemět a nevědět kam... prostě jen za štěstím, někde tam, kde nebudeš mít svázaný krk, kde budeš volně dýchat a mít se šťastně... aspoň na okamžik :-)
zmizet od lidí, od těch falešných hnusných podrazáckých lidí... být jen s těma, co za to stojí...
nádherně jsi to napsala.... jako obvykle :) údiv, něco úžasného Dark ♥

10 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 11. února 2014 v 17:50 | Reagovat

velmi smutné, ale opravdu moc krásné, je to nádherně napsané, nevím co říct :-)

11 Kačíííí Kačíííí | Web | 11. února 2014 v 18:48 | Reagovat

Musím souhlasit s Kix*♥ ... Musí to být peklo prožívat to.. Z naší strany je to spíš nádherně napsaný text a opravdu to v nás zanechá ten nádech vzrušení z toho článku zatímco ty trpíš... Ale jednou si něčím takovým projde každý... Někdo už prošel někdo projde.. A potom se na ten článek koukne jiným úhlem pohledu..

12 Butty Butty | Web | 11. února 2014 v 19:00 | Reagovat

Krásný ! :-)

13 Angela Angela | Web | 11. února 2014 v 21:14 | Reagovat

Je to... nádherně napsané. A tak pravdivé...

14 stuprum stuprum | 12. února 2014 v 0:13 | Reagovat

Utopená darknesska. :)

15 Ilía Ilía | E-mail | Web | 12. února 2014 v 9:54 | Reagovat

Ty jsi byla u mě doma?? Nejspíš ano, protože... jak jinak bys mohla vědět, že úplně stejně se právě cítím.
Ale je to napsané opravdu poutavě. Krásně. Jsi talent. Těším se na další tvoji krásnou minipovídečku :DD

16 Drzoun-ka Drzoun-ka | Web | 12. února 2014 v 16:54 | Reagovat

Hodně pěkně si to napsala, ale nelíbí se mi jak seš furt deprimovaná.. ://

17 Nikoletta Nikoletta | E-mail | Web | 12. února 2014 v 17:35 | Reagovat

Je to naozaj pekne napísané a dosť výstižné :)

18 Lory Lory | Web | 12. února 2014 v 21:10 | Reagovat

Oh, tak to bylo krutý! Jen to hlavně nedělej doopravdy, ano? :/

19 BeeDee BeeDee | Web | 12. února 2014 v 21:49 | Reagovat

Po slohové stránce je to opravdu moc pěkně napsané =) Akorát mě mrzí, že pořád píšeš tak depresivní věci. Jako čte se to hodně dobře, ale vidím, že asi nejseš úplně v pohodě..

20 Leslie Leslie | Web | 12. února 2014 v 22:05 | Reagovat

Ta deprese z tohoto dílka přímo pryští. Slohově bezchybné, moc se mi líbí tvůj popis, skvěle dokážeš vystihnout atmosféru. Dokážu se tak s postavou lépe ztotožnit. Úžasné.

21 vivienne vivienne | Web | 14. února 2014 v 19:59 | Reagovat

strhující, jako vždy :-)

22 Anette Anette | Web | 15. února 2014 v 10:37 | Reagovat

Krásně píšeš :) Jsi talent :))

23 L. L. | Web | 15. února 2014 v 15:27 | Reagovat

Tyo tak to klobou dolů, to mě zaujalo, já většinou, no, povídky? Nečtu... Ale todle jsem dočetla až do konce, prostě krásný, jakási filosofie o životě/smrti, mám to ráda, jsi úžasně tvořivá a nápaditá, todle bych mohla pořád. :3

24 Melody Melody | E-mail | Web | 15. února 2014 v 15:40 | Reagovat

Možná máš pravdu. Ale záleží na tom, v jaké je člověk situaci... Deprese a modřiny člověk získá, když má špatný život, a tomu se dá zabránit. Pokud se od začátku snažíš a děláš většinu věcí správně, takových depresí se nedočkáš. Pokud ovšem nemáš ultraslabou osobnost a dokážeš se přenést přes to, že ti někdo závidí nebo háí klacky pod nohy.... Je potřeba být optimistou a pak něco takového nehrozí. A myslím, že není reálné, aby se někdo záměrně utopil ve vaně, protože když si plíce žádají kyslík, je to reflex, že se zvedneš nad hladinu. To by musela v té vaně usnout.

25 An An | Web | 15. února 2014 v 18:17 | Reagovat

Je to úžasně napsaný .. Kolikrát sem už měla stejný pocit a taky ten nápad, úplně se v tom vidím, což je dost smutný, ale naštěstí sem vždycky skončila jenom u té myšlenky.. Je potřeba být silná a kašlat na řeči ostatních

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama