I lost you and I miss you..

3. října 2013 v 20:50 | Darkness ღ |  My Diary

Nicolette jsem poznala téměř před 5-ti lety v jedné hře. Ze začátku mi přišla otravná, ale postupem času jsem si ji oblíbila a staly se z nás kamarádky. Po několika měsících jsme si už chatovaly na FB a stala se v podstatě jednou z mých nejlepších kamarádek. Naprosto jsme si rozumněly a navzájem se svěřovaly se svými problémy a snažily jedna druhé pomoct. Vždycky jsem se těšila až si s ní zase pokecám, i když někdy už ani nebylo o čem. Pak přišel den, kdy mě seznámila se svým klukem - přes FB samozřejmě. My dva jsme si do oka moc nepadli. Neměla jsem ho ráda a on neměl rád mě. Většina našich konverzací skončila hádkou a Nicolette z toho byla smutná. Protože jsme ji však oba milovali (on jako svoji přítelkyni a já jako svoji sestru), tak jsme se snažili spolu nějak vyjít. Chtělo to ještě trochu času a nakonec se z nás stali kamarádi, což Nicol vyhovovalo.


Bohužel se Nicolette s Michaelem dost často hádali a já se snažila jejich vztah nějak udržet pohromadě. Byla jsem z toho nešťastná a nevěděla, jak jim pomoct. Chvíli byli spolu šťastný a najednou po sobě štěkali jako vzteklí psi. Nakonec došlo k tomu nejhrošímu - rozešli se. Oba jsem se je snažila nějak podpořit a udržování jejich vztahu jsem vzdala. Michael na Nicol nadával a ona zase na něho, ačkoliv ne tolik jako on. Navíc Nicol už předtím měla problémy se sebepoškozováním a bála jsem se, aby se to ještě nezhoršilo. Snažila jsem se jí pomoct, ale moc se mi to nedařilo. Vždycky si ublížila a potom toho hrozně litovala. Pokud vím, tak stále tento problém u ní přetrvává, ale není v mých silách jí pomoct. Doufám, že se našel/najde někdo jiný, kdo se o ni postará.

No, jednoho dne mě Michael pozval k sobě domů, že by mi to u nich ve městě ukázal a já se mohla stavit za Nicol a mohly bychom se konečně pořádně seznámit - asi jsem zapomněla zmínit, že bydlí opravdu hodně daleko. Tohle Nicol popudilo ještě víc. Byla naštvaná a představa, že bych byla pod jednou střechou s Michaelem ji užírala a byla na nás oba naštvaná. Na jednu stranu jsem to chápala, ale na druhou to ona chtěla, abychom se spřátelili a stejně ji mohlo napadnout, že k tomuto (abych přijela) nikdy nedojde.

Rok se s rokem sešel a já měla blíž k Michaelovi, protože se se mnou odmítala bavit. Nevěděla jsem přesně proč a moc mě to mrzelo. Chybělo mi s ní to štěbetání. Vím, že jsem se jí tolik nesvěřovala jako ona mě, ale já prostě tohle neumím. Raději svoje tajemství a problémy schovávám pod pokličkou. To byl asi taky jeden z důvodů, že se naše přátelství a důvěra takhle rozpadly. Změnila se, aniž by si to přiznala. Později jsem se Nicolette zeptala, proč se se mnou přestala tak náhle bavit. Řekla mi, že už nevěděla o čem se se mnou bavit a bylo jí blbé si se mnou psát tak nějak o ničem. Příjde mi to jako chabý důvod, ale důležitý je fakt, že i naše cesty se nakonec po pár letech rozešly. Dost mě to zabolelo a doteď mě to mrzí. Navždy budu uchovávat ty krásné vzpomínky, kdy jsme se společně nad něčím smály. Vím, že to všechno bylo jen vyťukávání písmenek na klávesnici a tvůj hlas jsem zaslechla jen jednou v životě, ale nezapomenu na tebe. Občas si zazoufám, že ty časy jsou už nenávratně pryč, ale musím se hnout dál.


Pravdivý příběh s falešnými jmény
By Darkness
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 4. října 2013 v 5:09 | Reagovat

Krásné, ale smutné...
občas je život takový... opravu chabý důvod "nemít si co říct", to je jako se otočit po letech k rodině a říct jim, že už tě nebaví, že si s nima nemáš co říct... Je mi líto, že ti to tak dopadlo, ale bude líp :) "Někteří lidé vstoupí do našeho života a rychle z něj zase odejdou. Někteří v něm nějakou dobu zůstanou a zanechají stopy v našich srdcích. My už pak nikdy nejsme stejní."
A chtěla jsem se zeptat, jestli by jsi nechtěla spřátelit? Kdyžtak se mi ozvy na blog :))

2 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 4. října 2013 v 10:05 | Reagovat

To je tak moc smutné,chce se mi brečet,to je vážně moc moc smutné... Asi musela mít opravdu velké problémy,je mi jí líto.Sebepoškozování je strašná věc,i když se člověku v tu chvíli zdá že je to jediné řešení,ale je to hrozné...
Není dobrý důvod přestat se přátelit jen kvuli tomu,že si už nemáte co říct,vždycky se něco najde...je to smutné

3 Chica con sueños Chica con sueños | Web | 4. října 2013 v 13:46 | Reagovat

Tohle moc zamrzí. Já měla 8 let nejlepší kamarádku a stačila jen 1 hádka veškerá důvěra, přátelství a to pevné pouto prostě zmizelo, roztrhlo se. Samozřejmě jsem ve svém životě ztratila kontakt s více lidma, a mrzí mě to. Ale život jde dál a my se musím naučit přijímat bolesti a ztráty :)

Krásný dess, myslím, že je ještě lepší než ten předchozí :D více se hodí k tvé osobě :)

4 Fairy Fairy | Web | 4. října 2013 v 18:02 | Reagovat

Podobný příběh jsem také zažila. Vždycky to zraní a myslím, že to nikdy úplně nezmizí - stesk. Ale důležité je opravdu jít dál. Nejen z její strany, ale dopřát totéž i sama sobě.

5 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 4. října 2013 v 19:01 | Reagovat

Tohle vážně zamrzí.. ale někdy vážně prostě nezbývá nic jinýho, než jít dál.
Měla jsem taky nejlepší kamarádku, se kterou jsem se znám přes 9 let. I když jsme někdy měly období, kdy jsme se skoro nesnášely, vždycky jsme se zase začly bavit a vrátily jsme se k sobě. A nechala mě, kvůli jejímu klukovi.. A taky se hrozně změnila a i když mi všechny ty chvíle docela chybí, teď je z ní někdo, o koho vážně nestojím.

6 Lů | Web | 4. října 2013 v 19:10 | Reagovat

To je smutný příběh, navíc ještě ze života..
.. bohužel i takový ztráty blízkých osob, se kterými jsme si dřív rozuměli, k životu patří. :/
Sama jsem to zažila už několikrát a kdybych měla vyjmenovat všechny lidi, kteří mi chybí, se kterými jsem toho hodně zažila.. a nad kterými často přemýšlím - jak se asi teď mají apod.. bylo by jich dost. :/
Je mi líto, že takhle vaše přátelství dopadlo... :/
Opravdu nejdůležitější je hnout se dál, jak jsi sama napsala. ;) I když na člověka, který pro tebe "něco" znamenal, nezapomeneš nikdy. :)

7 Kei Kei | Web | 4. října 2013 v 20:26 | Reagovat

páánejo :(
Vyrazilo mi to uplně nejvíc dech..
Je to smutný takových přátel jsem měla. Psali jsme si a psali a psali až do 3 do rána no a pak se to nějak utišovalo a utišovalo a teď už jsou to jenom vzpomínky  ale nikdy jsem nelitovala že jsem si našla přátele ikdyž jen na chvíli i to mi stačilo :)
K tvojemu pžíběhu :) je to smutné že to takhle dopadlo :( ale asi to tak prostě mělo být. ale třeba já s ní musím souhlasit mám si s kým psát jen prostě nevím očem :( a teďkom jsem trohu v rozporu s moji bf takže se teď hodně uzavírá do sebe.. :(

8 vivienne vivienne | Web | 4. října 2013 v 21:36 | Reagovat

smutné

9 E. E. | Web | 4. října 2013 v 22:31 | Reagovat

Trošku chápu Nicol. Čtyři roky jsem si psala dopisy s jednou vílou a jakmile si našla kluka, snažila jsem se zpřetrhat všechny kontakty. Chci říci... pokud je si člověk nejistý sám sebou do takové míry, že se sebepoškozuje, vždycky bude pochybovat o tom, že to sním ti druzí myslí dobře. Michael ji zklamal, ale nejvíce asi zklamala ona sama sebe, že tě opustila... Aspoň já sama ze sebe jsem byla.

10 BeeDee BeeDee | Web | 4. října 2013 v 23:49 | Reagovat

Dojemné.. Já si vůbec moc nechatuju, nevím proč, ale nebaví mě to. Mnohem radši zajdu s člověkem někam ven. Ale samozřejmě lidi, co bydlí daleko, tvoří výjimku. Ale většinou si nepíšu s těma, co vůbec neznám..

11 Micka/baterka103 Micka/baterka103 | Web | 5. října 2013 v 2:06 | Reagovat

Kupodivu sama zažívám podobný případ, akorát jsme s tou holkou furt kamarádky, což je fajn. :) Když nad tím tak přemýšlím, tak to zas tak podobné není, ale to už je jedno. :D A lidem co se sebepožkozují je strašně těžké pomoct, jen tak někdo to nezvládne ať se snaží jak se snaží... Je to velká škoda... :/

12 Nellie Happiness Nellie Happiness | Web | 5. října 2013 v 11:07 | Reagovat

To je škoda, že to tak dopadlo..

13 Leslie Leslie | E-mail | Web | 5. října 2013 v 11:14 | Reagovat

To je smutné, ale velmi dobře to znám. Tedy, ty důvody a okolnosti byly trochu jiné, ale v podstatě, celá událost dopadla stejně. :(
Mrzí mě to opravdu moc a soucítím s tebou. Alespoň máš (snad) hezké vzpomínky.

14 allys-cook allys-cook | E-mail | Web | 5. října 2013 v 11:59 | Reagovat

Tohle tak trochu znám, akorát ne s holkou ale klukem. =/

15 allys-cook allys-cook | E-mail | Web | 5. října 2013 v 13:13 | Reagovat

já toho mám taky hafo =) já si dám taky. s melounovou pěnou,hehe =DD
díky =) i tak

16 Nia Creep Nia Creep | Web | 5. října 2013 v 13:22 | Reagovat

to je mi líto...:(
taky sem to tak měla ale s tím rozdílem že jí na mě nezáleželo. já a janča jsme se seznámili na blogu asi dva roky to byla moje nejlepší kamarádka přes net, a pak to nějak postupem času padlo. Našla si kluka, a ten ji přetvořil. Ona se nesnažila abychom se měli rádi,ona prostě řekla že jí nikdo kromě jeho nezajímá.
Ještě ted to bolí a to už je to minimálně rok:)

17 allys-cook allys-cook | E-mail | Web | 5. října 2013 v 13:32 | Reagovat

kdyby se ti chtělo bylo by to fajn =)
ááááááá =D

18 womm womm | Web | 5. října 2013 v 21:52 | Reagovat

Zaujímavý príbeh ... úvod mi pripomenul časy keď som ja nechádzal kamarátov v hrách... samozrejme je škoda že veľa vecí často skončí smutne... tak ako aj táto.

19 hogreta hogreta | E-mail | Web | 5. října 2013 v 23:36 | Reagovat

No jo, tak to v životě chodí, lidé přicházejí a odcházejí. Z druhé strany si člověk musí říkat, že to tak asi mělo být. Kdybyste měly být kamarádkami na celý život, tak byste jimi byly. Když to nevyšlo, tak to nevyšlo. Navíc si stejně myslím, že jednou by ti hrozně začal chybět nějaký osobnější kontakt. Psaní přes monitor počítače může být fajn, ale ani ta sebehezčí slova nikdy nenahradí i obyčejné obejmutí.

Nebuď smutná. Zase se objeví někdo, kdo bude stát za to. Milých a hodných lidí je totiž obrovská spousta, jen se musí navzájem najít:).

20 Henry A. Henry A. | E-mail | Web | 7. října 2013 v 22:22 | Reagovat

Bohužel se to stává a mrzí mě to , ale důležité je, že na ni nezapomeneš a jsem si jist ,. že ani ona na tebe . Vaše cesty se třeba nerozešly natrvalo .

21 Insidious Insidious | Web | 11. října 2013 v 17:58 | Reagovat

Muselo to být skvělé přátelství... škoda, že to tak skončilo. Třeba ale není ještě konec... třeba jednou...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama