Nightmare 2

11. dubna 2013 v 20:28 | Darkness ღ |  My Diary
Bežím temnou dlážděnou chodbou, kde poblikává zastaralá žárovka. Její světlo je tak chladné. Sužuje mě strach. Strach z bytosti jenž mě pronásleduje. Zamířím po schodech nahoru a vběhnu do prvních dveří, které okamžitě zabouchnu. Cítím svůj zrychlený tep a naskakuje mi husí kůže. Dveře se pomalu otevírají. Strnule očekávám, co se bude dít dál. Za dveřmi však nikdo nestojí. Udělám nesmělý krok v před a pohlédnu na chodbu. Nic. Najednou se z temného kouta vynoří bytost se špinavými a potrhanými šaty. Vlasy jí vlajou kolem mrtvolného obličeje. Natahuje ke mě své kostnaté ruce zakončené ostrými drápy. Oči jako by jí zářily. V hrůze začnu křičet. Upadám do mdlob a ponechávám své tělo osudu...



Sedím ve stejné místnosti při slabém světle malé žárovky. Vyděšeně se rozhlédnu kolem sebe, ale po záhadné stvůře ani stopy. Vedle mě sedí dívka v mém věku a něco mi říká, že mi chce pomoct..že stále se mě ta zrůda drží, jen ji nemohu vidět. Dám dívce znamení, že jsem připravená i když si tím moc jistá nejsem. Potí se mi ruce a klepou kolena. Očekávám návrat něčeho tak děsivého a v hlavě mi proudí tolik otázek. Už to začíná. Postava se pomalu rýsuje a vystupuju z rohu místnosti. Opět ke mě vztahuje svoje smrtící drápy a chce se mě zmocnit. Začnu křičet a zakopnu. S obrovským žuchnutím dopadnu na postel. Začnu blížící příšeru kopat do všech částí těla. Je vidět, že jí působím bolest a tak ve svém zoufalém činu pokračuji. Slibuje mi, že mě brzy dostane a snaží se mě dostat pod kontrolu. Z mrtvolného zápachu se mi chce zvracet, ale rozhodla jsem se bojovat. Zatímco mě tvář mapujou kapičky potu jí stéká po tváři rudě zbarvená tekutina. Krev. Nevzdávám se a pomyšlím na vítězství. Avšak najednou mě začne pohlcovat temnota a všechno mizí. Mizí dívka, mízí zrůda..mizím já...
------


Jsem zase na začátku. Na chladné chodbě psychiatrické léčebny. Projde kolem mě sestřička se štosem papírů a za ní jakýsi návštěvník. Bloudím chodbou a hledám. Asi se ptáte co. Nevím proč, ale snažím se tu nalézt jednoho starého přítele, kterého jsem kdysi zavrhla a zapřísáhla se, že s ním už nikdy nepromluvím. Teď svého činu lituji, ale je již pozdě. Konečně ho najdu v jeho přiděleném pokoji. Sedí osamocen na posteli a drží se za hlavu. Pomalu k němu přistoupím a slzy mám na krajíčku. Tak moc mě to mrzí. To jak jsem se zachovala. To jak dopadl. Vezmu jeho ruku do dlaní a slzy se mi derou do očí. " Prosím odpusť. Strašně mě to mrzí. Proč nemůže být všechno jako dřív ? " šeptám a čekám na jeho reakci. Ticho. Skloním hlavu a nemám daleko k tomu, abych se rozbulela jako želva. Náhle promluvil : " Nejde na to zapomenout. Strašně to bolí. Už nikdy nic nebude jako dřív. Je to pryč." Zvednu hlavu a hledím do jeho smaragdových očí. Cítím jak mi potváři stékají slzy. Tělem mi projela vlna bolesti a já opět upadla do temnoty..


Otevírám pomalu oči a temnota mizí. Sedim zase na posteli a přede mnou se hrbí kluk. Kluk, kterému toho dost dlužím. "Omlouvám se. Prosím dej mi ještě jednu šanci. Šanci všechno napravit." škemrám a třesou se mi ruce. Zadívá se na mě. Napjatě očekávám, co se stane. Hledíme si z očí do oči a kolem nás plyne čas. Nevím, jestli to byla vteřina, minuta nebo celá hodina. Jen jsem seděla a kromě něj nevnímala nic jiného. Už jsem to nevydržela. Musela jsem to udělat. Objala jsem ho a nechala stékat slzy po své bledé tváři. Cítila jsem jeho teplý dech a doufala, že se všechno spraví. Že dostanu ještě jednu šanci a tentokrát to udělám správně. Na tváři se mi mihne úsměv a já začnu věřit na lepší zítřky..
---
Avšak tam vzadu v hlavě cítím hlodavý pocit, že něco není správně. Že takhle to nemá být. Vzdaluji se od něj dál a dál. V náruči mi zbyla jen prázdnota. Padám hlouběji do neznáma. Obklopuje mě černočerná tma a já ztrácím vědomí. Dnes se už do tohoto záhadného světa nevrátím. Ale jednou..jednou tu opět prožiju nová a snad i děsivá dobrodružství..

Fear.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xavier Fender Xavier Fender | Web | 11. dubna 2013 v 20:39 | Reagovat

Vyrazila jsi mi dech. Píšeš tak krásně, tak poutavě, tak tajemně ... šíleně ... ale šíleně dobře.
Četl jsem hodně strašidelných povídek, které měly člověka přikovat ... ale i když bylo téma sebezajímavější, málokdy to na mě autor dokázal přenést ... Ty ano ...

2 S-hejvi S-hejvi | Web | 11. dubna 2013 v 20:39 | Reagovat

wow..tak z tohohle článku mám fakt husí kůži!:D:)

3 Ali Ali | Web | 11. dubna 2013 v 21:08 | Reagovat

Hrozně se mi líbí, jak rychle měníš obrazy a scény. (:

4 Atheris Atheris | Web | 11. dubna 2013 v 22:41 | Reagovat

[1]: absolutní souhlas..

5 Lucinda Lucinda | Web | 12. dubna 2013 v 17:10 | Reagovat

dokonalost jako vždycky:)

6 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 12. dubna 2013 v 21:06 | Reagovat

Já vím, že se zase budu opakovat, ale to jinak prostě nejde :D Úžasný. Píšeš poutavě a já si to vždycky dokážu dokonale představit :)

[3]: souhlasím, přesně tohle se mi taky strašně líbí :)

7 Insidious Insidious | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 21:58 | Reagovat

[3]: Také se připojím a řeknu, že je to super. Větinou jsou ty scény moc těkavé nebo tak, ale ty to dokážeš tak moc hezky pojmout! :) Celé tohle dílo žeru, tvůj blog uplně hltám a tebe obdivuji, jak píšeš... áááhh... :3 Nahánělo mi to husí kůži. Vůbec jsem nevěděla, jak to bude pokračovat. Prostě jsem jen dál četla a četla a najednou konec... :( ale i tak máš u mě velký palec nahoru (y) !!!!!!!!! :*
---
A ty jsi kecka. O tvém stylu psaní si můžu tak leda zdát.. :D :(

8 † Therr † † Therr † | Web | 14. dubna 2013 v 10:36 | Reagovat

Tak to je opravdu něco :OO

9 Insidious Insidious | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 11:28 | Reagovat

:D Nemusíš psát delší... :) Tak jsem to nemysela... :) Je to úžasné. A moc se mi to líbííí! :D
Jasný, to víš, že se těším na další článek :)

10 Emm Emm | E-mail | Web | 14. dubna 2013 v 18:34 | Reagovat

Wau, je to super! Piš dál, dál dál, strašně se mi to líbí :-)
Mimo jiné, napsala jsem pokračování :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama